3.Postupy pro nastavení výškoměru

3.1Všeobecně

Tyto postupy se vztahují na všechny lety. Výjimky a podmínky mohou být stanoveny příslušným stanovištěm ATS.

Postupy popisují metodu zajišťování příslušného vertikálního rozstupu mezi letadly a zajištění požadované vzdálenosti od terénu během všech fází letu. Tato metoda je založena na následujících ustanoveních:

3.1.1Převodní nadmořská výška (TA)

Převodní nadmořská výška je nadmořská výška, ve které nebo pod níž se vertikální poloha letadla řídí nadmořskými výškami. Převodní nadmořská výška v celém FIR je 5000 ft (1500 m) AMSL, s výjimkou případu uvedeného níže.

Mimo TMA v horských oblastech, kde je terén vyšší než 4000 ft (1200 m) AMSL se převodní nadmořská výška pro všechny lety VFR a pro lety IFR letící mimo tratě ATS zvyšuje na nadmořskou výšku, která odpovídá výšce 1000 ft (300 m) AGL.

3.1.2Převodní hladina (TL)

Převodní hladina je nejnižší použitelná letová hladina, nacházející se alespoň 1000 ft (300 m) nad převodní nadmořskou výškou.

3.1.3Převodní vrstva

Vzdušný prostor mezi převodní nadmořskou výškou a převodní hladinou se nazývá převodní vrstva. Horizontální traťový let v převodní vrstvě není povolen vyjma zvláštně povolených činností (viz AIP ČR ENR 1.7.2.1). Minimální tloušťka převodní vrstvy je v souladu s ICAO Doc. 7030/5 stanovena na 1000 ft (300 m).

3.2Vyjadřování vertikální polohy letadla

3.2.1Vertikální polohy letadel musí být vyjadřovány:

  1. letovými hladinami u letu v nebo nad převodní hladinou;
  2. nadmořskými výškami při letu v nebo pod převodní nadmořskou výškou;
  3. výškami nad zemí při traťovém letu do 1000 ft (300 m) nad zemí;

3.2.2Při průletu převodní vrstvou musí být vertikální poloha letadla vyjadřována:

  1. letovými hladinami při stoupání; a
  2. nadmořskými výškami při klesání.

3.3Změna z nadmořské výšky na letové hladiny a naopak

Změna z nadmořské výšky na letové hladiny a naopak se provádí:

  1. v převodní nadmořské výšce při stoupání; a
  2. v převodní hladině při klesání.

3.4Popis oblasti pro nastavení výškoměru a postupy pro piloty

3.4.1Při letu v nebo pod převodní nadmořskou výškou musí být QNH nastaveno následovně:

  1. QNH řízeného letiště
    • v CTR, TMA a v ATZ, jehož horní hranici nebo její část tvoří spodní hranice TMA,
    • pod TMA, při všech letech prováděných mezi spodní hranicí TMA definovanou nadmořskou výškou (AMSL)* a hladinou 1000 ft (300 m) pod touto hranicí.

      Poznámka: * Spodní hranice TMA definovaná nadmořskou výškou (AMSL) je vždy vztažena ke QNH řízeného letiště, kterému TMA náleží.

      Poznámka: Jedná se o lety v prostoru nacházejícím se těsně pod spodní hranicí TMA, při kterých by při nesprávném nastavení tlaku mohlo dojít k neúmyslnému a nežádoucímu narušení TMA.

  2. regionální QNH nebo QNH nejbližšího neřízeného letiště
    • v ostatních případech.

      Poznámka: Regionální (oblastní ) QNH je předpověď minimální hodnoty QNH ve FIR Praha během stanoveného časového období.

3.4.2Informace o letištním QNH, teplotě a převodní hladině v koncové řízené oblasti jsou uvedeny ve vysíláních ATIS nebo předávány příslušným stanovištěm ATS. Regionální QNH je uvedeno v meteorologických vysíláních a na žádost je k dispozici na stanovištích ATS.

3.4.3Hodnoty QNH jsou uváděny v hektopascalech. Na vyžádání se poskytuje QNH v milimetrech Hg. Údaje o minimálních letových nadmořských výškách jsou uvedeny na příslušných mapách.

3.4.4Lety VFR do nadmořské výšky 5000 ft (1500 ft) AMSL nebo do výšky 1000 ft (300 m) nad zemí (AGL), v případě, že je tato hladina výše než 5000 ft (1500 m) AMSL, musí mít na výškoměru nastaveno QNH v souladu s odst. 3.4.1.

3.5Plánování

Hladiny letu se v letovém plánu vyjadřují:

  1. letovými hladinami u letu v nebo nad nejnižší použitelnou letovou hladinou nebo nad převodní nadmořskou výškou;
  2. nadmořskými výškami při letu v převodní nadmořské výšce nebo pod ní;
  3. zkratkou VFR pro neřízené lety VFR.

3.6Postupy v řízeném vzdušném prostoru

3.6.1Jestliže letadlo letící VFR v řízeném vzdušném prostoru je povoleno ATC do nadmořské výšky, kterou pilot shledá neakceptovatelnou, musí požadovat náhradní nadmořskou výšku. Jestliže taková žádost není přijata, ATC bude považovat povolení za akceptované a předpokládat, že podle něho bude postupováno.

3.6.2Vertikální rozstupy

Vertikální rozstup se zajišťuje pouze od letů IFR v řízeném vzdušném prostoru třídy C přidělováním rozdílných hladin podle tabulky cestovních hladin. Stanoviště ATC může v takovém případě přidělit letu VFR hladinu, která je určena letům IFR.

3.7Tabulka cestovních hladin

Všechny traťové lety se musí uskutečnit v cestovních hladinách VFR, které odpovídají letěné trati podle Tabulky cestovních hladin uvedené níže. Stanoviště ATC poskytující službu v řízeném vzdušném prostoru však může letu VFR povolit i hladinu určenou pro lety IFR.

Tabulka cestovních hladin
Magnetická trať
Od 000° do 179° Od 180° do 359°
IFR VFR IFR VFR
FL m ft FL m ft FL m ft FL m ft
- 900 3000 - 1050 3500 - 1200 4000 - 1350 4500
50 1500 5000 55 1700 5500 60 1850 6000 65 2000 6500
70 2150 7000 75 2300 7500 80 2450 8000 85 2600 8500
90 2750 9000 95 2900 9500 100 3050 10000 105 3200 10500
110 3050 11000 115 3500 11500 120 3650 12000 125 3800 12500
130 3950 13000 135 4100 13500 140 4250 14000 145 4400 14500
150 4550 15000 155 4700 15500 160 4900 16000 165 5050 16500
170 5200 17000 175 5350 17500 180 5500 18000 185 5650 18500
190 5800 19000 - - - - - - - - -

3.8Převodní hladiny podle platného QNH

QNH v hPa Převodní hladina
≥ 1051 50
1014-1050 60
978-1013 70
≤ 977 80